Árjové a archeologie

Jak se na celý problém civilizace árjů dívá archeologie, která bývá hlavním nástrojem pro odkrývání tajemství dávných civilizací? Bohužel archeologické objevy po dlouhou dobu nebyly na území Indie tak význačné, aby vytvořily přijatelný obrázek védské historie. Prakticky až do roku 1920 byla archeologická prehistorie Indie pustá. Geografická místa potencionálních nalezišť jsou sice z Véd známá, ale bohužel tato písma nebyla považována za historicky autentická.

Údolí řeky IndusÚdolí řeky Indus

I když védská literatura plně seznamuje se samotnou védskou kulturou, její společností, historií atd., akademici tyto informace většinou neuznávají, protože jim nezapadají do jejich zažitých a předpojatých konceptů. První významné archeologické objevy v této oblasti spatřili světlo světa až v roce 1921, kdy byla pod vedením sira Johna Marshalla objevena města Harappa a Móhéndžó-daró. Jednalo se o první důkaz pokročilé civilizace staré tisíce let. Dříve byla historie Indie považována za temnou a barbarskou. Od této doby bylo na Indii pohlíženo jako na zemi s civilizovanou historií sahající do dob kolem roku 2500 př.n.l. Indie byla svojí kulturou srovnávána s Persií, Mezopotámií a Egyptem. Před tím učenci předpokládali, že civilizace přišla z Evropy. Nálezy tzv. Kultury povodí Indu ustanovili Indii jako nejstarší známou doposud existující civilizaci. Dodnes můžete vidět v Indii volské povozy, stejný druh člunů, náramky, kroužky do nosu, nákotníčky, tedy ryze indické znaky. Navíc města byla plánovaná, ulice vedly do středu města branami a to severojižním a západovýchodním směrem. V Harrapě byly postaveny dvoupodlažní domy, latríny, místa na koupání, kanalizační systém apod. K výstavbě bylo zapotřebí znalosti matematiky, zvláště pak geometrie. Až o dva tisíce let později se podobné plánování měst objevilo v antice. Kultura povodí Indu se rozkládala na velké ploše, dokonce dvakrát větší než egyptská a sumerská kultura. Archeologové objevili více než 1500 měst v oblasti rozprostírající se od hor severního Afghánistánu k Arabskému moři a od západního pobřeží (Bombaje) na východ k Dillí ve středu Indie.

Ozdoby z Harappy
 Studna v Mohendžo-daro
 Kanalizace v Lothalu

Lingvisté si jsou sice jistí invazí Árjů, ale pro potvrzení této hypotézy neexistují potřebné archeologické nálezy. Historie védské Indie byla konstruována lingvisty pouze na základě vztahu evropských jazyků a sanskritu. Příchod Árjů do Indie nepotvrzují žádné písemné památky ani archeologické nálezy. Archeologické vykopávky se v Indii objevily až později. A ty dokazují úplně něco jiného. Je sice pravda, že existovali lidé, kteří migrovali ze střední Asie do Indie, ale nejsou žádné důkazy, že se jednalo o ty, kdo započali védskou kulturu. Védská kultura již tehdy byla velice stará a pokročilá. Jeden západní učenec píše: „Běžná archeologická data nepodporují událost invaze Indo-Árjů nebo Evropanů do jižní Asie, ať už kdykoli v pre- nebo proto-historické periodě. Naproti tomu je možné archeologicky dokumentovat sérii kulturních změn odrážející původní kulturní vývoj od prehistorického k historickému období. Raná védská literatura nepopisuje žádnou invazi lidí do této oblasti, ale jen základní přestavbu původní společnosti. Invaze Indo-Árjů je akademickým konceptem 18. a 19. století., kdy Evropa jen reflektovala kulturní situaci té doby. Lingvistická data byla používána proto, aby potvrdila tento koncept, který pak interpretoval archeologická a antropologická data. (Jim G. Shaffer, „Invaze Indo-Árjů: Kulturní mýtus a archeologická realita“).


(Z knihy „Searching for vedic India“ od Dévamrity Svámího.)

<< Kulturní souvislosti – úvod