Hnutí Hare Krišna Česká republika

Zhruba dvě nebo tři století před prvními úspěšnými archeologickými objevy byl pro zvědavé Evropany, kteří zkoumali védskou kulturu, jejím jediným dostupným pozůstatkem sanskrit, jazyk, kterým jsou napsána védská písma. Lingvisté tak začali pomocí svých interpretací vytvářet model pro chápání indické historie. Jejich tehdejší domněnky ovlivňují i současné indology. 

Sir William Jones Sanskrit, jazyk védských textů, byl Evropanům známý již na počátku 17. století. První vážná studia tohoto jazyka započala s britským podmaněním si celé Indie, což se odehrálo ke konci 18. století. Britové si kladli otázku: Kdo byli tito Indové? Někteří učenci se i snažili překládat staré védské texty. Mezi nimi vynikal Sir William Jones, vyhlášený oxfordský lingvista, který se během svého krátkého života naučil dvacet osm jazyků. V roce 1786, po čtyřech měsících studia sanskritu, oznámil nově vytvořené Asijské společnosti svůj objev. Mezi sanskritem a dalšími jazyky jako je například latina, řečtina, perština, keltština spatřil mnoho souvislostí. Sám poznamenal, že sanskrit, ačkoli je velice starobylým písmem, je mnohem dokonalejší než řečtina, bohatší než latina a je mnohem vytříbenější. Jones byl prvním, který přišel s teorií, že různé jazyky neexistovaly nezávisle na sobě, ale že mají svůj společný původ. V roce 1816 Angličan Thomas Young označil předpokládanou jazykovou rodinu jako „indoevropskou“. A později, v roce 1833, ji začal německý učenec Franz Bopp prosazovat.

V té době evropské národy prožívali krizi své identity. Každý národ usiloval o svoji svrchovanost. Intelektuálové 19. století přinášeli nové koncepty soutěžení mezi rasami. Fascinováni rozšiřováním evropských kolonií po celé planetě, začali považovat evropské kultury za vrchol lidské civilizace. Jestliže lingvisté hovořili o původním jazyku lidí, kteří se stali praotci moderních Evropanů, musel být tento kmen čistými Evropany. Ale kdo byl tímto kmenem? Kde se rozkládala tato slavná země? Předvídali, že Indoevropané putovali v období 1500 – 1200 př.n.l. někde z Evropy nebo z jejího blízkého okolí přes hornatý Afghánistán až do severozápadní Indie. Tito kočovníci světlé pleti označovaní jako Árjové, s kočáry taženými koňmi a vylepšenými železnými zbraněmi, ovládli původní obyvatele tmavé pleti a začali organizovat jejich společnost. Tito Indoevropané s sebou přinesli do oblastí severní Indie sanskrit a celkově védskou kulturu. Celá tato záležitost se ale od svého vzniku stále komplikovala a halila do nejasností. Někteří učenci raných indických studií považovali za původní domov Árjů Indii, protože Indie přinášela vůbec nejstarší jazyk. Později, v 19. století, Max Müller jejich původ zobecnil na oblast Asie. V roce 1851 ale lingvista Robert Latham předložil první seriózní návrh evropského původu Árjů. Hitler pak v prvních desetiletích 20. století prohlásil za pravé dědice původní slávy Árjů Němce. Učenci zavedené dogma vztahující se k Indoevropanům a Árjům se nakonec obrátilo v biologickou zbraň nacistů.

Teorie příchodu Árjů z Evropy je výsledkem evropské politiky a náboženství devatenáctého století. Kolonizace podle Britů nebyla ničím jiným než opakováním historie, kdy dávní Árjové dorazili do Indie a podmanili si ji. Britové celou událost podle tohoto scénáře opakovali jako bratři Árjů. Nejednalo se tedy o žádnou kolonizaci.

(Z knihy „Searching for Vedic India“ od Dévamrity Svámího.)

<< Kulturní souvislosti – úvod