Rozdělení védské literatury

Mezi hlavní védská písma patří 4 Védy (jmenovitě Rig, Sáma, Jadžur a Atharva Véda). Každá z těchto Véd je složená z Brahman (pojednání zabývajících se technickou stránkou obětí), Áranjak (pojednáních pro askety, kteří odcházejí do lesa podstupovat askezi), Samhit (manter) a Upanišad (filozofických textů objasňujících védskou moudrost).


K védské literatuře se dále řadí Itihásy (historická vyprávění jako Rámájana a Mahábhárata) a Purány (historické záznamy). Celkem existuje 18 Purán. Nejvýznamnější z nich je Bhágavata Purána.

Purány vysvětlují učení čtyř Véd na příbězích, které se odehrály v různých dobách a v různých částech stvoření. Usnadňují duchovní život, a proto jsou v tomto věku hádek a pokrytectví důležitější než samotná hlavní védská písma. Purány se rozdělují na tři skupiny podle kvalit hmotné přírody (dobro, vášeň a nevědomost). Purány patřící ke kvalitě dobra zvláště oslavují Višnua (Krišnu), Purány patřící ke kvalitě vášně oslavují Pána Brahmu, druhotného stvořitele a Purány patřící ke kvalitě nevědomosti oslavují Pána Šivu a Agniho. Itihásy a Purány se obecně řadí k páté Védě.


Védské písemnictví dále doplňují 4 Upavédy (doplňkové Védy), jmenovitě Ájur (texty o lékařství), Gandharva (o hudbě), Dhanur (o válečnictví), Sthápatja (o architektuře), 6 Védáng (údy Véd), jmenovitě Šikša (písma o výslovnosti), Čanda (o poezii), Nirukta (o etymologii a lexikologii), Vjákárana (o gramatice), Kalpa (o obřadech), Džjotiša (o astronomii a astrologii) a dále 20 dharma šáster, které ustanovují zákony pro lidskou společnost.



Védská literatura opravdu vyniká svou komplexností. Poskytuje nám informace o nejrůznějších tématech – od medicíny a zemědělství po vysvětlení časové posloupnosti na vyšších a nižších planetách; od technik jógy a meditace po rady pro domácnost a vegetariánskou kuchyni; od podrobných popisů vládní organizace po mistrné návody ke stavbě i výzdobě chrámů a obytných budov. Védy obsahují drama, historii a složitou filozofii, stejně jako jednoduchá poučení o etiketě, pravidlech boje a hře na hudební nástroje. Vysoce významná je však skutečnost, že védská literatura do velkých podrobností, jako vědu, vysvětluje rasu („vztah s Bohem“, „intenzivní štěstí“, které pochází ze vztahu s Nejvyšším) a bhakti („oddanou lásku“).



<< Védy – úvod