Védské pozadí západní náboženské tradice

Slovem „západní“ jsou míněny oblasti na západ a severozápad od Indie (Střední východ a Evropa). Převládající náboženství těchto oblastí vychází z písem původně vyřčených v semitských jazycích hebrejštiny a arabštiny. Semitský znamenaná „pocházející od Šéma“. V základu se k těmto monoteistickým náboženstvím řadí tři, a to židovství, křesťanství a islám. Cílem západního náboženství je osvobození, povýšení do nebe.

Učenec Henry Corbin vystopoval toto pojetí osvobození až k předbiblickému „ráji Jimi“ popsaném v zoroastrijských písmech Persie (starověkého Íránu). Učenci považují zoroastrismus za původní vzor západního náboženství, i přestože jeho písma nejsou přímo semitská. Ve skutečnosti jsou psána jazykem blízkým sanskritu. Jméno Írán se pojí se sanskritským Árja. Jima, připomínající Jamu, byl vládce podsvětního nebe. Jako je Jama ve Védách synem Vivasvána, Jima je synem Vivanghanta.

Šrímad-Bhágavatam a další Purány popisují Jamu jako soudce a vykonavatele trestu pro hříšné duše. Ale v Mahábháratě najdeme sloky, které popisují Jamovu šabhu (palác, kde pobývá se svými společníky) jako nebeský. Šrímad-Bhágavatam popisuje Jamarádže jako Pitrirádže, krále Pitrů (zesnulých předků, kteří jsou zbožnými karma-márgími užívajícími si nebeských odměn).




<< Kulturní souvislosti – úvod