Védy jako nejstarší světová literatura

David Frawey píše: „Nejstarší literární zdroje ze starověkého Řecka jsou díla Homérova (asi 700 př.n.l.). Ze středního východu mezi nejstarší dochované texty patří Židovská Bible. Části Starého zákona jsou sice mnohem starší, ale jako celek byla Bible přepracována až po roce 500 př.n.l. Zarathuštrovi gathy jsou také staré. Datují se do dob před vznikem Perské říše (525 př.n.l.). Přesto jsou pozdějšího data než texty védské. Nejsou úplné, protože velkou jejich část zničili Řekové a Muslimové, kteří dobývali Persii. I-ťing je nejstarší knihou Číny. Nicméně pouze jeho základní částí jsou staré 3 000 let, nebo možná o něco starší. Taková Egyptská kniha mrtvých je mnohem starší (staří do 5 000 let). Pro nás se ale nedochovala její žijící tradice ani záznamy, které by ji vysvětlovaly. Védská literatura nám ale poskytuje původnější dávná učení než veškerá literatura zbytku světa dohromady. Védská literatura zůstala prakticky nezměněna až do současnosti. Dokonce ještě dnes bráhmanové recitují Védy stejně, jako to dělali před 3 000 lety a dříve. To ukazuje jedinečnou oddanost učení a tradici, které jsou přinejmenším pozoruhodné.“



<< Védy – úvod