Více než vegetariánství

Nad zájmy zdraví, ekonomiky, etiky, náboženství, a dokonce i karmy má vegetariánství vyšší duchovní rozměr, který nám může pomoci rozvinout naše přirozené duchovní vědomí a lásku k Bohu. Nejlepší je přijímat pokrmy, které jsou v kvalitě dobra a lze je obětovat Krišnovi. Vaišnavové proto nejedí ani houby, cibuloviny a česnek, protože tyto plodiny ovlivňují kvality vášně a nevědomosti a pro duchovní život, který vede k čisté kvalitě dobra, jsou nepříznivé. Šríla Prabhupáda nám ve svých výkladech ke Šrímad-Bhágavatamu říká: „Lidský život je určen k seberealizaci, a proto by člověk neměl jíst nic, co nebylo nejprve nabídnuto Bohu.“

Krišna přijímá od svého oddaného jídlo připravené z obilnin, zeleniny, ovoce a mléčných produktů. Když je Pán přijme, oddaný je může sníst jako prasádam (milost), a tak se postupně zbavit veškerého utrpení v zápasu o existenci. Prasádam dodává duchovní výživu. Přijímáním prasádam se nejenom ničí následky minulých hříšných činností, ale získáváme také imunitu proti hmotnému znečištění. Prasádam nás ochraňuje před iluzí a vlivy hmotného pojetí života. Proto člověk, který přijímá pouze jídlo obětované Krišnovi, může zničit všechny reakce za své minulé hmotné činnosti a snadno dosahovat pokroků v seberealizaci.

Šríla Prabhupáda často říkal, že i jediným ochutnáním prasádam můžeme uniknout z koloběhu rození a umírání a že i nejhříšnější osoba se může stát svatou pouhým přijímáním prasádam. Holubi a opice jsou také vegetariány, takže samotné vegetariánství není tím nejvyšším. Védy nás informují, že smyslem lidského života je probudit v duši její původní vztah k Bohu. Když přes vegetariánskou stravu dospějeme k přijímání prasádam, tehdy nám naše jedení může pomoci k dosažení tohoto cíle.



<< Vegetariánství – úvod