Dějiny vegetariánství v českých zemích

Dějiny vegetariánství na území Čech nesahají tak daleko do minulosti jako ve světové historii, ale i přesto před mnoha sty lety u nás žili lidé, kteří odmítali maso. Například již sv. Anežka nebo Milíč z Kroměříže maso nejedli. Jejich důvody byly jednoznačně náboženské. Vegetariánství chápali jako askezi, dobrovolné odříkání, což bylo charakteristické pro dobu, ve které žili.

V polovině 19. století se situace postupně mění a mezi lékaři se začíná hovořit o zdravotních aspektech vegetariánství. Již v té době lékaři využívali vegetariánskou stravu při léčení různých nemocí (např. v Lázních Jeseník).


K modernějším vegetariánům patří baron Emanuel Salomon z Friedbergu – Mirohorský (1829 – 1908), český malíř a spisovatel, který byl jedním z prvních propagátorů vegetariánství u nás (také se stavěl proti pokusům na zvířatech). V roce 1884 publikoval brožuru „O vegetarismu“, kde rozebírá etické i zdravotní důvody toho, proč je prospěšné být vegetarián. Jeho argumenty proč být vegetarián jsou aktuální i dnes.

Již koncem 19. století byly otevírány v Praze vegetariánské restaurace a obchody. Už tehdy se jejich sortiment podobal tomu, co najdeme v dnešních vegetariánských obchodech. Vegetariánské podniky ale nebyly jen výsadou Prahy. Mezi známé a oblíbené patřila restaurace ve Varnsdorfu, kterou navštěvoval i Franz Kafka. Za první republiky bylo v Čechách otevřeno 20 – 30 vegetariánských restaurací. Tolik jich u nás nemáme ani dnes.


Dalším významným vegetariánem byl Emerich Rath (1883–1962). V šestnácti letech přišel do styku s vegetariánským hnutím a rozhodl se, že bude také vegetarián, nekuřák a abstinent. (Jeho důvody pro vegetariánství byly hlavně etické.) Toto své rozhodnutí si udržel po celý život.

Již od mládí trénoval všemožné sporty: atletiku, plavání, veslování, pozemní a lední hokej, kanoistiku i rychlobruslení. Roku 1912 se stal mistrem Německa v boxu, v kategorii těžké váhy. Byl též vynikajícím běžcem na dlouhé tratě, vyhrál několik závodů na 50 a 100 kilometrů. Celkem získal kolem 500 různých mistrovských titulů. Byl opravdu náruživým sportovcem.



Dalším vegetariánem byl Přemysl Pitter (1895–1976). Inspirován Novým zákonem (zejména Kristovým příkazem nenásilí, bratrství, lásky a služby) a pacifismem Petra Chelčického a L. N. Tolstoje realizoval svými činy zásadní životní postoj – ideu nenásilí. Byl přesvědčen, že zlo nelze vymýtit násilím. Snažil se pomáhat lidem, když bylo okupováno pohraničí, zajišťoval ubytování pro Čechy a Němce, kteří byli vysídleni z pohraničí; za války pomáhal židům – a kvůli tomu skončil ve vězení. Po roce 1948 musel emigrovat, komunisté jej chtěli totiž poslat do Jáchymova.

Přemysl Pitter spolu s Ctiborem Bezděkem (1873–1956), lékařem, který velice propagoval vegetariánství, vydali knížku „Vegetarism – pro a proti“. V Praze založili Československý vegetářský klub (1929–39), který sdružoval vegetariány, a který pomáhal i s organizací světového vegetariánského kongresu v Kamenickém Šenově roku 1929.

Vegetářský klub zanikl v roce 1939, protože protektorátní legislativa neumožňovala činnost spolků. Během války se skrývali. V té době se připojili k abstinenčnímu svazu, který nebyl zakázán. V něm si založili vegetářský odbor, v rámci něhož MUDr. Bezděk přednášel.

Po válce vzniká Česká vegetariánská společnost. Na Světovém vegetariánském kongresu v roce 1947 reprezentuje Československou republiku Emanuel Voňka (1871–1964), který od roku 1925 zprovoznil v Praze 6 vegetariánských restaurací.

Pak ale přišel rok 1948, a s tím i zákaz jakýchkoli spolků, nejen vegetariánských. Na 40 let upadlo vegetariánství v zapomnění. Nevycházely ani žádné vegetariánské kuchařky. K obnově začalo docházet až koncem osmdesátých let. Ačkoli to tak na první pohled může vypadat, vegetariánství není ničím novým ani v českých dějinách.

(Z přednášky Jana Šťastného z České vegetariánské společnosti o historii českého vegetariánství; festival „Všechny barvy duhy“, Brno, duben 2005.)

« zpět