Védský společenský systém

Tento systém se často nesprávně označuje jako kastovní. V kastovní společnosti se lidé dělí do společenských skupin podle zrození - jestliže se například někdo narodí v bráhmanské (kněžské nebo intelektuálské) rodině, automaticky se považuje za bráhmanu bez ohledu na to, zda má, nebo nemá příslušné kvalifikace. Je zřejmé, že tento přístup je v dnešní Indii příčinou velkých nepokojů a občanských svárů. Naproti tomu tradiční varnášramský systém bere v úvahu psychofyzickou povahu jedinců.

Kastovní systém ve skutečnosti není původním védským společenským systémem, ale jedná se o jeho zdegradovanou podobu, která z vnějších i vnitřních důvodů upadala během posledních pěti tisíc let. Tak byla postupně zničena tradiční védská civilizace se svým vyváženým a přirozeným životním stylem zaměřeným na duchovní pokrok.

Skutečný varnášramský systém zdůrazňuje „vlastnosti a práci“, nikoli původ: jedinec se hodí pro určité povolání na základě svých kvalifikací, nikoli toho, v jaké rodině se narodil. Tento systém je nastíněn v Bhagavad-gítě (4.13), kde je popisován jako základ dobře fungující společnosti.

Žádné státní sociální zřízení nemůže zdravě fungovat, bez toho aniž by bralo v úvahu tato společenská a duchovní rozdělení. Varnášramský systém je určený k tomu, aby jeho prostřednictvím lidé mohli realizovat Absolutní Pravdu. V žádném případě není určený k tomu, aby jedna skupina projevovala umělým způsobem svou nadvládu nad druhou. Pouze když lidé opomíjejí cíl života, realizaci Absolutní Pravdy, což je způsobeno přílišnou touhou po indrija-príti (smyslovém požitku), pak se může stát, že někteří sobečtí jedinci zneužijí varnašrámského systému k tomu, aby se vyvyšovali nad slabšími členy společnosti. V Kali-juze, ve věku svárů, ve kterém nyní žijeme, bohužel k tomuto neoprávněnému povyšování se běžně dochází. Avšak inteligentní lidé mohou pochopit, že rozdělením společnosti na společenské skupiny a duchovní stavy můžeme nejenom docílit přirozeného soužití mezi lidmi, ale že toto uspořádání navíc vede k jednoduchému a vysoce zduchovnělému životu seberealizace.

Systém čtyř společenských tříd (varen) a čtyř životních stavů (ášramů), které naplánoval Nejvyšší Pán sám, má probudit v každém jednotlivci transcendentální vlastnosti, aby všichni mohli postupně realizovat svoji duchovní totožnost a správným jednáním se osvobodit z hmotného otroctví podmíněného života. Ve stejném duchu tento námět popisují všechny Purány a rovněž i Mahábhárata. Varnášrama-dharma je určena pro civilizované lidské bytosti, aby je připravila k úspěšnému dovršení jejich lidského života. Seberealizace se liší od života nižších zvířat, která jenom spí, jedí, páří se a brání.

Varny jsou v podstatě rozdělením podle zaměstnání a ášramy poukazují na postupný pokrok na cestě seberealizace. Obojí je vzájemně propojené a závislé. Hlavním smyslem ášramů je probudit poznání a odpoutanost.

Šrí Krišna stvořil čtyři společenské skupiny, aby nám umožnil se postupně povznést nad kvality hmotné přírody. Podobně jako student dělá postupné pokroky a přechází z nižší třídy do vyšší, jsou společenské skupiny (čátur-varnjam) uspořádány tak, abychom se mohli povýšit z nižšího stavu vědomí až k dokonalému vědomí Krišny. Tento systém se zakládá na vzájemné spolupráci. Nejdůležitější části lidského těla je hlava, méně důležité jsou ruce, žaludek a nohy. Hlava je sice považována za nejdůležitější, ale to neznamená, že nohy a další části těla můžeme opomíjet. Podobně se ani žádná společenská třída nemůže stavět do popředí na úkor ostatních. Bráhmani jsou považováni za intelektuální třídu, za třídu učitelů, kšatrijové jsou správci a válečníci, vaišjové obchodníci a zemědělci a šúdrové jsou dělnici. Dobře uspořádaná společnost potřebuje všechny tyto třídy. Jestliže všichni spolupracují a společným cílem všech je duchovní pokrok, pak mezi lidmi nevznikne žádné napětí.

V současné společnosti vidíme, že tyto čtyři společenské třídy sice existují, ale navzájem nespolupracují. Všichni jsou nespokojení. Dochází k velkému napětí mezi jednotlivými skupinami - a přesto se nemohou domluvit na kompromisu. Vznikají mezi nimi jen neshody a třenice. Všechna tato nedorozumění mezi třídami jsou způsobena nedostatkem vědomí Krišny. Bez vědomí Krišny ve skutečnosti ani nemůže k žádné spolupráci dojít. Vědomí Krišny je naprosto nezbytné k harmonizaci všech aspektů lidské společnosti.

(Téma vypracovala bhn. Dagmara Krčková, doplnil bh. Miroslav Krejz; použité materiály: Bhagavad-gítá, Šrímad-Bhágavatam, Skrytá sláva Indie, Střípky tradičního indického života, Brahmačarja ve vědomí Krišny, www.veda.harekrsna.cz)