Návštěva Džagannátha Purí



Jakékoliv zábavy Pán Krišna vykonává v Gólóce, Mathuře a ve Dvárace,
všechny tyto zábavy se manifestují v Niláčal-dhámu.


(Vaišnava Tantra)



V polovině lisopadu tohoto roku jsem se zúčastnil již tradiční Šrí Kšétra Parikramy, tedy putování po posvátních místech Džagannátha Purí, pořádané ISKCONem. Tento rok se zúčastnilo 7000 oddaných, pod organizací Šríly Bhaktipurušóttamy Svámího a za přítomnosti Šríly Lókanátha Svámího, většinou z Bengálska, ale i s početnou mezinárodní účastí, v které bylo 6 oddaných z Čech, když počítám i sebe, které vedl Šríman Ánanda Vardhaman Prabhu. Popsat své zážitky a toto místo by znamenalo napsat mnohostránovou knihu. No ale mým cílem je prezentovat reportáž, krátkou a přínosnou. Přestože ne-Hindům není dovoleno vstoupit dovnitř mnoha zdějších chrámu, včetně Džagannáthova hlavního chrámu, tímto vyprávěním může nahlédnout každý.





Džagannátha Purí má mnoho jmen. Několik z nich zde předkládám s krátkým vysvětlením:

Purí-dháma, nebo Džagannátha Purí-dháma – Purí znamená místo bydlení. Kdo tam bydlí je puruša. Krišna je parama-puruša. Džagannátha je Pánem celého stvoření, který bydlí na tomto místě. Další jméno Džaganntáha je Dáru Brahman, Nejvyšší Osobnost Božství v podobě dřeva (dáru)

Šankha-kšétra – Toto místo je ve tvaru lastury (šankha)

Daša-avatára-kšétra – Pán zde v Purí projevuje svých původních deset inkarnací, které se pak odeberou na místa spojená s těmito avatáry. Po dokončení svých zábav se pak navrátí do Džagannátha Purí.

Bhauma Vaikuntha – Vaikunthy jsou planety v duchovním světě, kde sídlí Nejvyšší Pán. Někdy jsou tyto planety projeveny v hmotném světě, a to je také tento případ.

Niláčala-dháma – Níla znamená modrý a áčala znamená nehybná hora. Pán sídlí na modré hoře.

Purušóttama-kšétra – Pán Džagannátha je Nejvyšší Osobnost Božství (purušóttama) a toto je místo, kde sídlí a které se neliší od Něho Samotného.

Šrí-kšétra – Šrí je jiné jméno pro Lakšmídéví, neboli Bohyni Štěstí, věčnou osobní společnici Pána Džagannátha. Toto duchovní místo je pod jejím vlivem..

Bhúsvarga – Bhú znamená Země a svarga znamená nebesa. Toto místo je nebe na zemi, ráj na zemi. Není zde příliš horko nebo zima, sucho nebo povodně.

Nyní, když máme tu správnou atmosféru a pochopení o tomto posvátném místě, pozvu vás do některých jeho koutů.



Džagannátha Purí-dháma se nachází na břehu moře Bengálského zálivu. Jelikož se jedná o posvátné místo, ani toto moře není obvyklým mořem. Podle védského pochopení různé přírodní fenomény a projevy náleží osobám, které jsou za nimi. Je to stejé jako v lidské společnosti, kde určitá osoba má svoji práci, auto, dům, hobby. Když někdo vidí tyto věci, tak si vzpomene, že to je úzce spjato s danou osobou, že jsou to projevy její osobnosti a proto je nevidí odděleně od té osoby. Podobně, nechci jít moc do detailů, je popsáno v Brahma-vaivarta Puráně následovné. Viradžá je blízkou společnicí Krišny a matkou všech vod. S Krišnou měla sedm synů, sedm oceánů: oceán sladké vody, mléka, jogurtu, ghí, vína, šťávy z cukrové třtiny a slané vody. Tento je nejmladší ze všech jejich synů. No předtím oceán slané vody neměl vodu slanou. Jednou, když se Viradžá těšila ze společnosti Krišny, přišel žalovat mámě, že ho šikanují jeho starší bratři. Když ho Krišna viděl, v jakém je rozpoložení, tak odešel, aby se o něj máma postarala. To Viradžu tolik rozčílilo, že tomu nejmladšímu vynadala a proklela ho, aby jeho vody byly slané, a jak byla tolik rozzlobená, tak proklela i ostatní syny, že sestoupí na zemskou rovinu. Krišna se pak nad nejmladším synem slitoval a potešil ho tím, že mu slíbil, že sestoupí do Džagannátha Purí a bude tam vykonávat různé zábavy.





První večer pobytu v Purí jsme vzdali poctu a uctili jsme tento oceán – Mahá Ságara, nebo také Mahódadhi a Nílá Samudra, prováděním púdži. Šrí Čaitanja Maháprabhu, který není nikdo jiný než Džagannátha samotný, se během svého 18-ti letého pobytu každodenně koupával v tomto oceánu. Když Haridás Thákur – námáčárja – mistr zpívání Hare Krišna Mahámantry, opustil tělo v Džagannátha Purí, tak Šrí Krišna Čaitanja osobně odnesl jeho tělo k moři a naposledy ho zde vykoupal. Poté prohlásil toto moře za mahá-tírthu. – velice důležité posvátné místo. Každý by se zde měl vykoupat, aby byl oprošten od všemožných hříchů, i těch, které napáchal na jiných posvátných místech. Toto je zmíněno ve Skanda Puráně.





Následující den jsme navštívili chrám Šrí Tóta Gópinátha, chrám Božstva Krišny, který okouzluje gópie Svoji hrou na flétnu a který se zjevil v zahradě (tóta v Orijštině). Toto Božstvo našel Pán Gauránga na místě Čataka Parvata (kopec písku), a spolu s Gadádharem Panditem jej vykopali. Gadádhara Pandita jej potom uctíval. Pán Čaitanja odešel z tohoto světa tím, že vstoupil do tohoto Božstva. Gadádhara Pandita odešel stejným způsobem.





V poblouznění extáze Pán Čaitanja považoval tento kopec Čataka Parvata za Góvardhan. Čataka Parvata je manifestace kopce Góvardhanu v Purí, který je milostivější, díky celkové milostivé náladě Pána Džagannátha a lze proto na něj bez urážky vystoupit. Na jeho vrcholku je bhadžan-kutir Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Prabhupády, kde psával své pojednání o bhakti. Toto se nachází ve Šrí Purušóttama Mathu, který založil Sarasvatí Thákur v roce 1922.

Haridás Thákur Matha je místo, kde Šríla Haridása Thákur prováděl zpívání Haré Krišna Mahámantry – 300 000 Krišnových jmen každý den. V té době zde nebylo nic, ani stromy. No Haridásovi nevadilo, jestli lilo jako z konve, nebo pražilo slunce, Haridása Thákur zde seděl a zpíval Hare Krišna. Gauránga Maháprabhu zde každé ráno navštěvoval Haridáse Thákura. Jednoho dne zde Pán Čaitanja zasadil větvičku, která byla použita jako zubní kartáček Pána Džagannátha. Během chvíle zde vyrostl Bakula strom, který sloužil jako stínidlo pro Haridáse Thákura.



Místa, které jsme posléze navštívili, uvedu v nechronologickém pořadí.

Šríla Bhaktivinód Thákur byl během svého rodinného života starostou a hlavním soudcem v Džagannátha Purí. Na sklonku svého života pak znovu pobýval v Purí na místě jménem Bhakti-kuti, které je poblíž samádhíHaridáse Thákura. Ve své závěti pak svěřil majetek tohoto místa do rukou Bengálské vlády do té doby, než přijde nějaký vaišnava, který se o to postará. Tak ISKCON převzal tuto zodpovědnost a postavil zde chrám pro Božstva Šrí Šrí Rádhy-Giridhárího a Šríman Maháprabhua. Zrovna v den naši návštěvy slavila Božstva den zjevení.





Jak už jsem se zmínil, Šríla Bhaktivinód Thákur měl v Purí nejdůležitější a nejváženější postavení. Jeho dům se nachází poblíž Džagannáthova chrámu. V tomto domě se narodil Bimála Prasád, pozdějí Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura Prabhupáda, který byl splněním tužeb Bhaktivinódy – mít syna, který by reprezentoval ryzí cestu bhakti.





Sarvabhauma Bhattáčárja byl velice blízký společník Gaurángy díky Jeho přímému vlivu. Před tím byl Sarvabhauma renomovaným védským filozofem, ale bohužel jenom s monistickou realizací. Ve své filozofické nadutosti se Sarvabhauma Čaitanji ujal, že ho bude učit Védántu, aby Čaitanja, který není nikým menším než Nejvyšší Osobností Božství, nepoklesl ze sannjásu. Po sedmi dnech vysvětlování se Sarvabhauma zeptal Pána Čaitanji, jestli všemu rozumí, když se ho na nic po celou dobu neptá. Maháprabhu řekl, že jasně rozumí Védántě, ale nerozumí jeho komentářům. Na to Čaitanja Sarvabhaumovi vysvětlil Védántu, pak vysvětlil 18ti způsoby verš átmaráma ze Šrímad-Bhágavatamu 1.7.10. Sarvabhauma Bhattáčárja ihned pochopil skutečné postavení Gaurángy. Poté mu Čaitanja Maháprabhu ukázal Šadbhuja-múrti – Svoji šestirukou podobu, která v Sobě zahrnuje Rámačandru držícího luk a šíp, Krišnu hrajícího na flétnu a Gaurángu držícího kamandalu. Sarvabhauma na místě složil a přednesl ódu na Maháprabhua pod jménem Čaitanja-šataka nebo také Šušlóka-šataka.

Místo, kde Sarvabhauma učil Védántu Šrí Čaitanju a byl pak osvícen. Tato událost je zde vyobrazena na starobylých freskách.







Zahrada Pána Džagannátha se jmenuje Džagannátha-vallabha. Zde chodí Božstvo vykonávat své různé zábavy jako například sbírat květiny pro své královny, nebo lovit srnky, reprezentované kokosovými ořechy. Zde také Rámánanda Rája a Čaitanja Maháprabhu často diskutovali mnohá témata vědomí Krišny popsaná v Čaitanja-čaritámritě.



Jezero Naréndra-saróvara je místem odpočinku a vodních zábav vidžaja-vigrahy Pána Džagannátha. Voda z tohoto jezera se používá na číštění Gundiča chrámu. Čaitanja se zde koupával se svými společníky, aby prováděli různé rozpustilé dětinské vodní zábavy. Detaily lze najít v Čaitanja-čaritámritě.



Následuje několik faktů, které nelze opomenout a zapomenout.

Celé město Džagannátha Purí čítá něco málo přes 100 000 obyvatel. Z toho 5 000 je zaměstnáno v přímé službě Pána Džagannátha každodenním zametáním, mletím zázvoru, drcením koření, odháněním opic a vran před obětováním jídla, šitím, vařením, atd. Například služba jednoho je každý večer vyšplhat na hlavní dóm Šrí Mandiru a pověsit tam novou vlajku. Jenom podotknu, že tam šplhá bez výtahu, bez provazu, nebo jakéhokoliv zabezpečení.



Centrem města je tedy Pán Džagannátha. Vše se točí kolem Něj. Denní, fádní, zcela normální aktivity jsou vykonávány s myšlenkou Ho potěšit. Ve městě je mnoho obchodníků, řemeselníků, dělníků, taxikářů a podobně. Pan Džagannátha laskavě příjímá činnosti všech jako oddanou službu. Čaitanja-bhágavata popisuje, že obyvatelé tohoto místa pocházejí z Vaikunthy, proto mají čtyřrukou podobu. Pán Džagannátha je tak milostivý, že i nicnedělající lenochy zde považuje za oddané. Pouhé spaní je zde považováno za hlubokou meditaci o Nejvyšším Pánu samádhí a když si někdo jen lehne, Pán Džagannátha to považuje za vzdávání poklon. Kdo tady cokoli sní, Pán to považuje za jedení havišji – rýžových zbytků z obětiny. Pán zde všechny považuje za Sobě rovné. Nestaví se do pozice nadřazeného Boha. Džagannátha také nařídil Jamarádžovi, soudci smrtelníků, že zde nad nimi nemá žádnou pravomoc. Že on Sám je zde soudcem a rozhoduje, kdo je hříšný a kdo ne. Kdokoliv opustí tělo v Purí, tak dosáhne Vaikunthu, dokonce i zvířata, hmyz, nebo i rostliny. To je milosrdnost Džagannátha.

Do Džagannáthova chrámu nemají nehindusti povolený vstup. Bylo tomu tak i v době, když zde pobýval Pán Čaitanja. Tehdy například Haridás Thákur, který byl svým zrozením muslim, přestože byl velice drahým oddaným Pána Džagannátha, nemohl vstoupit do Jeho chrámu. Čaitanja však dal požehnání, že pouhý pohled na čakru na vrcholu dómu hlavního chrámu se vyrovná osobnímu daršanu neboli setkání s Božstvy Šrí Šrí Džagannátha Baladéva a Subhadry.



Hlavní vchod do Džagannáthova chrámu, tzv. Simha-dvára. Před ní je Aruna-stambha, sloup vozataje boha Slunce.

Zdejší krávy jsou svojí podobou a chováním podobné ostatním indickým kravám, ale v Purí jsou jen asi čtvrtinového vzrůstu. To z nich dělá skutečné domáci mazlíčky.





Vaření pro účastníky Šrí Kšétra Parikramy 2011.



Khadža – oblíbená Džagannáthova sladkost je vyrobena z pšeničné a rýžové mouky a je namáčená v sirupu.



Jeden celý den z několikadenního pobytu v Purí byl věnován parikramu (obcházení). I v tomto ohledu je Pán Džagannátha velice laskavý k nám líným lidem moderního věku, protože prospěch celoměsíčního parikramu kolem Vrindávanu se vyrovná týdennímu parikramu kolem Navadvípu a jenom jednodennímu kolem Džagannátha Purí. Celá trasa měřila 20 km a ušli ji i malé děti a vaišnavové se starými těly.

Purí není místem odříkání. Král Indradjumna, který před mnoha tisíci lety Božstva Džagannátha, Baladévy a Subhadry přivolal a který se v čase Čaitanji Maháprabhua reinkarnoval jako král Pratáparudra, nařídil, aby tato Božstva měla neustále přísun bhogy pro Jejich požitek takovým způsobem, že potom co dojí jedno jídlo a umyjí Si ruce, tak než Jim ruce oschnou, už musí mít připravené další jídlo ke Svému požitku. Proto se jim obětuje bhoga 56 krát denně. Mimochodem, pro Božstva nepoužívají importované potraviny jako je kupříkladu čili, brambory a rajčata. Džagannáhova kuchyň je největší na světě, čítá 752 ohnišť. Na jednom ohništi se vaří v deseti hliněných hrncích najednou a vše vaří Lakšmídéví osobně. Ostatní jí jenom asistují. Tato kuchyň je schopna uvařit pro 100 000 lidí. V celém chrámu je vše Eko, nepoužívají se žádné plasty a nerecyklovatelné předměty.

Palác krále Pratáparudry.



Koupání v oceánu je jako přátelské zápasení s Panem Džagannáthem, plné legrace a smíchu. Každá vlna je jako plácnutí od Džagannátha. Nakonec každý musí přiznat, že je poražen mocným Panem vesmíru.



Při procházení Purím mě zaujal fakt, že všechny budovy města mají 2 až 3 patra, víc ne. Zprvu jsem nechápal proč. Pak jsem pochopil, že to je další projev ůcty vůčí Purušóttamovi Džagannáthovi – nevytahovat se svým stavěním nad Jeho chrámem. Hlavní chrám, Šrí Mandir, měří 65 metrů.

Tohle je jenom několik málo popisů Šrí Kšétry, které přivedou čtenáře blíž pod laskavou ochranu lotosových nohou Šrí Šrí Džagannátha, Baladéva a Subhadry. Mohli bychom každý den mluvit o dalších a dalších novinkách z duchovního světa, ale naneštěstí toto místo je známé nezájmem pro témata vědomí Krišny.

Napsal Kášya dás
Editovala Kasturi Manjari déví dásí