Mantry
Části védské literatury jsou téměř jako učebnice o zvuku. Objasňují jeho využití jako duchovního nástroje. Stejné pojetí se odráží i v jiných kulturách. Kroniky natolik odlišných zemí, jako je Egypt nebo Irsko, vyprávějí o časech, kdy duchovní vyznavači využívali vibrací zaznívajících u zrodu vesmíru pro dobro celého lidstva.
Védská písma říkají, že celé vesmírné stvoření začalo zvukem: „Z Jeho řeči vzešel vesmír.“ (Brihad-áranjaka Upanišad 1.2.4.) Posvátné texty také popisují zvuk jako vynikající prostředek pro dosažení vyššího duchovního vědomí. Mantry slouží k tomu, aby pronikly smyslovou, mentální a intelektuální úrovní existence a přinesly duchovní osvícení.
Sanskritské slovo mantra je složeno ze dvou slov: manas a trájaté. „Manas“ znamená mysl a „trájaté“ osvobodit. Mantra je tedy to, co osvobozuje mysl, jejíž rozpoložení a „naladění“ určuje náš budoucí směr vývoje.
Všechny mantry ale nejsou stejné. Pro Kali-jugu, nynější věk hádek a pokrytectví, který se vyznačuje všeobecným úpadkem všech dobrých vlastností, védská písma doporučují hlavně zpívaní Haré Krišna mahá („velké") mantry.