Ve Védách existuje mnoho zmínek o slabice óm. Tato duchovní vibrace, která se někdy nazývá ómkára nebo pranava, zahrnuje tři sanskritské zvuky – a, u, a ma (písmeno „a" v „ma" je neznělé). Když se tyto tři zvuky spojí, výsledkem je jednoslabičná vibrace óm.
Zvláštní vlastností óm je, že nemá přímý překlad ze sanskritu do angličtiny (češtiny). Každý védántista přijímá óm jako reprezentaci Boha, avšak jednotlivá vysvětlení se liší podle různých myšlenkových směrů. Tyto směry mohou být rozděleny do dvou hlavních kategorií: májávádí, neboli impersonalisté, a vaišnavové, neboli oddaní Krišny. Impersonalista, jak samotný název napovídá, je šťastný, když považuje óm za neosobní, beztvarou, reprezentaci Absolutní Pravdy. Proto májávádí budou velice otevřeně zpívat óm a budou opatrní, aby se vyhnuli jménům jako jsou Krišna a Ráma, která jsou podle nich ómezená. Májávádí by mohl vysvětlit svoji teorii pranava óm takto: „Protože celý tento vesmír vytvořil On (Bůh), cokoli existuje ve vesmíru, je On samotný. Jako takový, nemá žádné jméno. Ale jestliže musí mít nějaké jméno, potóm všechna jména jsou Jeho, protože On samotný se objevuje ve všech podobách. První zvuk ve většině jazyků je a. Poslední zvuk, který odchází, když se naše ústa zavřou je m a u je středem obou. Společně reprezentují všechny základní zvuky, ze kterých se vytvářejí slova. A proto tyto tři zvuky tvořící slabiku óm reprezentují celý vesmír jmen a podob.“
S použitím takové úvahy impersonalista vyvozuje, že svaté jméno Krišna se nakonec neliší od jakéhokoli jiného slova, které si kdo může vymyslet. Óm, říká impersonalista, obsahuje všechny zvuky, a tak je univerzálním zvukem, zatímco „Krišna“ a „Ráma“ jsou ómezená.
Všichni vaišnavové však ví, že taková spekulace o Pánově svatém jménu je jedním z deseti přestupků, kterých se kdo může dopustit u Jeho lotosových nohou (tathártha vádah). Pán Čaitanja nás proto opakovaně varoval, abychóm se vyhýbali takovým provinilcům, neboli pašándím.
Co ómkára znamená pro vaišnavy?
Gósvámí z Vrindávany analyzovali óm (a-u-m) následovně: Písmeno a poukazuje na Krišnu, Pána všech planet a všech živých bytostí. Písmeno u označuje Šrímatí Rádhárání, energii blaženosti Krišny a m ukazuje na živé bytosti. Takto ómkára reprezentuje Krišnu, Jeho jméno, slávu, zábavy, síly, oddané a všechno, co Mu náleží.
Pro oddané Pána, není žádný rozdíl mezi zpíváním Jeho svatého jména a recitováním ómkary, protože Krišna říká v Bhagavad-gítě (7.8, 9.17, 10.25), že ómkára je On samotný v podobě zvuku. Právě tak ómkára se neliší od Pánova svatého jména, které je rovněž neoddělitelné od Pánovy překrásné dvouruké podoby jako Šjámasundara. Pranava óm je proto užívána ve Védách a Upanišadách k oslovení Nejvyšší Osoby -Vásudévy, neboli Krišny.
Takto ómkára neslouží jinému účelu než připómenout oddanému Krišnu. Šríla Prabhupáda potvrzuje tento fakt v kómentáři ke Šrímad-Bhágavatamu (9.14.48), kde konstatuje, že tak jako Haré Krišna oslovuje Pána společně s Jeho energiemi, tak totéž znamená ómkára.
Je proto zřetelně patrné, že óm se odkazuje na Nejvyšší Osobnost Božství, Krišnu. Přesto se nečekaně májávádí úplně nemýlí v názoru, že ómkára nemá žádnou podobu. Kde je tedy háček?
Tři úhly pohledu na óm
Ómkára stejně jako Krišna může být realizována nebo viděna ze třech úhlů, jako Brahman, Paramátmá a Bhagaván. Spekulativní májávádí znají ómkaru jako Brahman nebo jako něco duchovního bez tvaru a podoby. Mystický jógí vidí všechno co májávádí, ale také realizoval, že ómkára sídlí v srdci každého jako Paramátmá, neboli Nadduše. A vaišnava ví vše co předchozí dva transcendentalisté, ale on také realizoval, že existuje osobní aspekt ómkary, Bhagaván, který zahrnuje zbylé dva aspekty.
Šríla Prabhupáda přirovnával tyto tři aspekty Pána ke slunečnímu světlu, planetě Slunci a k slunečnímu bohu sídlícím na Slunci. Kdybych studoval slunce, bylo by mé poznání úplné při studiu pouhého slunečního světla nebo planety Slunce? Nějaký materialistický vědec by mohl odpovědět ano, ale inteligentnější osoba by chtěla vědět, „Odkud sluneční světlo přichází?“ nebo „Co dává slunci jeho sílu svítit?“ Tak jak autómaticky ví o slunečním světle a sluneční planetě a současně se učí, že sluneční bůh, Vivasván, je zdrojem obou, tak realizuje ómkaru úplně, když pochopí, že óm má z konečného hlediska podobu. Šríla Prabhupáda zdůrazňuje tento důležitý fakt v kómentáři ke Šrímad-Bhágavatamu (8.3.2). Pochopení neosobního filozofa, ač ne úplně nesprávné, je proto neúplné. Oddaný nebo vaišnava však zná ómkaru vpravdě.
Haré Krišna a óm – jedno a to samé?
Ačkoli Haré Krišna a óm jsou pro Pána rovnocenně silné zvukové podoby, existuje jedna odlišnost. Jestliže někdo v okamžiku smrti zpívá Haré Krišna, i kdyby neúmyslně, bezpochyby dosáhne duchovních vaikunthských planet. To je všeobecná pravda, která je přijímána všemi velkými autoritami. Jestliže však někdo podobně zpívá óm a nemyslí na Krišnu, dosáhne neosobní brahmadžjóti, duchovního světa, ale nebude se sdružovat s Krišnou. Tento fakt je potvrzen v Bhagavad-gítě (8.11).
Někdo se může ptát, proč by neměl mít vzájemný vztah s Krišnou osobně při opuštění těla s óm na jazyku, jestliže ómkára je z konečného hlediska osobní. Odpovědí je, že je možné zpívat óm a jít ke Krišnovi, ale tento proces zahrnuje mnohem více než jednoduše vnějšně pronášet óm. Podle Bhagavad-gíty (8.13) ti, kdo zpívají óm a současně vzpómínají na Krišnu, když opouští tělo, jdou jistě na vaikunthské planety:
óm itj ékákšaram brahma-
vjáharan mám anusmaran
yah prajáti tjadžan déham
sa játi paramám gatim
„Když je ustálen v této józe a pronáší posvátnou slabiku óm, svrchovanou kómbinaci písmen, a pak opustí tělo s myšlenkami na Nevyšší Osobnost Božství, určitě dospěje na duchovní planety.“
V kómentáři ke Šrímad-Bhágavatamu (7.15.31) nás Šríla Prabhupáda informuje, že existují jistá pravidla, která musí každý následovat, aby v okamžiku smrti upoutal rozbouřenou a nepokojnou mysl na Krišnu, když takto pronáší óm. Tato pravidla jsou uvedena v Bhagavad-gítě (6.11, 8.12). Například, je třeba sedět v určité přesné poloze, zastavit všechny činnosti smyslů, soustředit mysl na srdce a pozvednout životní vzduch na vrchol hlavy.
Krómě toho všeho Prabhupáda poukazuje, že pouze bráhmani, kteří jsou v kvalitě dobra, mohou správně odříkávat óm. Když někdo recituje óm po splnění všech těchto podmínek, pouze tehdy může obdržet stejný výsledek, jaký by získal z neúmyslného zpívání Haré Krišna.
Co tedy óm znamená?
Pánovo svaté jméno a ómkára jsou transcendentální zvukové vibrace, jaký je potóm smysl ómkary?
Vševědoucí Krišna nepochybně ví, že vždy bude existovat třída lidí nazývaná avjaktásakta čétasám, neboli ti, kteří jsou připoutaní k Jeho neosobnímu aspektu. Jelikož takoví impersonalisté nemají žádné pevné jméno nebo podobu, na kterou by upoutali svoji mysl, Krišna jim poskytl pranavu ómkáru.
Protože óm nemá přímý význam nebo se nevztahuje na žádnou zvláštní podobu, májávádí se bez úplného poznání dómnívají, že Absolutní Pravda je mimo všechna jména a podoby. Je to však Krišnův záměr, aby májávádí mysleli tímto způsobem, protože ne každý je schopen uznat Pánovo transcendentální jméno a podobu. Takto jsou jejich mysli pohlceny v neosobním óm a májávádí nakonec splynou s neprojevenou září Pána brahmdžjóti a dosáhnou osvobození nazývané sájudžja-mukti.
I když sájudžja-mukti zaručuje osvobození od hmotného utrpení, vaišnavové je nepovažují za lepší než peklo, protože v takovém stavu neexistuje žádná výměna s Nejvyšším Pánem. Čistí oddaní proto vždy vidí ómkaru ve světle Jeho nádherné podoby.
Oddaní šíří pouze svaté jméno
Čistý oddaný, jehož mysl je dvacet čtyři hodin denně upoutána na podobu Pána, je povznesen nad všechna pravidla a požadavky pro zpívání óm. Takový oddaný, který překonal tři kvality hmotné přírody, dokonce převyšuje kvalifikace bráhmany. Takto je zpívání oddaného čisté, zatímco májávádí, který neumí spojovat ómkaru s Krišnou, zpívá óm a zároveň se do určité míry utápí v nevědómosti. Ti, kdo skutečně následují každou podmínku a recitují óm tak, jak doporučuje Krišna, jsou většinou mystičtí jógí, kteří, jak bylo dříve vysvětleno, více inklinují k vnitřní meditaci o Krišnovi jako Paramátmě než k čisté oddané službě.
Třebaže všichni vaišnavové jsou více než kvalifikovaní volně zpívat óm, gaudíja vaišnavové, oddaní Pána Čaitanji, tak činí zřídka. Jak bylo zmíněno dříve, aby člověk mohl zpívat óm správně, musí být kvalifikovaný bráhmana. Většina lidí v tómto věku Kali není lepší než šúdrové (kalau šúdra-sambhavah). Proto vaišnavové, kteří se starají pouze o prospěch druhých, příliš nepodporují zpívání ómkary. Namísto toho, zvláště propagují zpívání Haré Krišna.
Jak vysvětlil Šrí Čaitanja Maháprabhu, nijamitah smarané na kálah: požadavky pro zpívání Haré Krišna nejsou absolutně žádné. Jediným praktickým způsobem duchovního pokroku je proto, pro nás všechny padlé duše Kali-jugy, zpívání mahá-mantry
Haré Krišna
Haré Krišna
Krišna Krišna
Haré Haré
Haré Ráma
Haré Ráma
Ráma Ráma
Haré Haré